Dokonalý svět

Dokonalý svět. Jak mám poznat dokonalý svět, když veškerá dokonalost se kterou jsem se kdy setkala by se dala smýt vlhčeným ubrouskem a každá utopie by se dala zničit poodtažením ,,závěsů" z našich očí. Nic jako dokonalý svět neexistuje. Existuje jen iluze dokonalé lži. Koukáme se na svět skrze klíčovou dírku, i když máme klíč v ruce. Snažíme se vykoupnout dveře a zkoumat pokoj který je za nimi, i když nevíme co je v pokoji kde jsme zamčeni.

Lži nás obklopují na každém kroku a všichni o nich víme, minimálně tušíme že jsou mezi námi, ale proč bychom jim věřili? Proč bychom měli vidět jen slzy, lidstvo bez špetky lidskosti, násilí a problémy, když můžeme vnímat dokonale nafingované úsměvy, dokonalé lidstvo které chrání své bližní a bezproblémový život. A když už vnímáme pravdu, nebo jsme její součástí, jak nás bude vnímat okolí? Jako pesimisticky uvažující přecitlivělé... trosky? A to je ten důvod, proč jediná realita, kterou bych byla ochotna nazvat utopií, je realita bez lží. Realita, kde bude každý vnímat pravdu, ačkoli bude bolet. Svět kde nebudete za blázna, když se rozbrečíte na veřejnosti. Ano. Mohla bych si přát vyřešit světový hlad, vyléčit rakovinu, ale copak si nemůžu ve svém věku dovolit, být aspoň natolik sobecká, abych v tomhle textu, který stejně nic nevyřeší, napsala jen o svém osobním dokonalém světě? Nemůžu vidět dokonalý svět jako místo, kde každý bude vidět, slyšet i mluvit pravdu? I když vím že žádná utopie nikdy existovat nebude, pokud tedy nepřistanou na zemi mimozemšťané a nevymyjí nám mozky, jako v nějakém sci-fi příběhu, chci si aspoň tady ve své hlavě vytvořit svůj přímý dokonalý svět, kde se probudím a obklopí mě pravda. Vím že by se mi ta pravda nelíbila. Tuším co by si všichni kolem mě mohli myslet, ale za tu cenu mi to stojí. Chtěla bych poznat pravou tvář všech lidí okolo sebe. Chtěla bych vidět pravou tvář toho chlapce v zadní lavici který se věčně zdá být spokojený se světem i když mi pozdě v noci napíše že si připadá jako vzduch. Chtěla bych vidět pravou tvář dívky, která o sobě tvrdí, že ji nikdo nemá rád. Chtěla bych nahlédnou do zrcadla a vidět se takovou jaká jsem, vnímat tu pravdu všude kolem sebe, protože jak mám začít stavět dokonalý svět, když základy jsou postavené na neupřímnosti, falši a nepravdivých předsudcích? V pár slovech-dokonalá utopie, svět který by se mi zdál dokonalý je svět, kde je každý svým pravým já. Kde každý zahodí masku přiřazenou společností a ukáže se nelíčený.

Tak tohle byl můj dokonalý svět. Snad si z mých myšlenek někdo něco odnese, i když upřímně? Trochu o tom pochybuji. Je mnoho témat které jsem si mohla na moji úvahu vybrat, ale vybrala jsem si dokonalý svět, jako svět bez lží, protože vím že pravdy se lidé bojí. Bojí se ukázat ,,nazí". Snad moje myšlenky nebudou jen zahozeny a zhodnoceny jako další vypsaný inkoust z mé propisky, kterou jsem si vlastně půjčila a pak ji nevrátila. Prosím podívejte se na sebe do zrcadla a řekněte si jen jednu malou pravdu. Budeme tak o další malý krůček k utopii.